VHS kazety
VHS (Video Home System) kazety jsou vynálezem společnosti JVC. Poprvé byly představeny v roce 1976. Nosiče VHS slouží pro nahrávání a přehrávání na kazetových videorekordérech a videopřehrávačích.
Můžeme na nich mít záznam až do 300 minut délky ve standardním SP režimu. Dosud nejprodávanější VHS videokazety však byly ty o délce 240 minut - tedy 4 hodiny záznamu v SP (čili normálním) režimu. Při použití LP režimu se páska zpomalí dvojnásobně, záznam na tuto videokazetu je dlouhý 8 hodin, při režimu EP se zpomalí trojnásobně, záznam 12 hodin.
Obraz a zvuk na VHS videokazetě
VHS videokazeta ukládá obraz i zvuk na videokazetu velikosti přibližně 185×100×25 mm (o něco méně než velikost formátu A5), která obsahuje magnetickou pásku šířky 0,5 palce (přibližně 12,7 mm). Standard byl vyvinut firmou JVC (za použití technologie licencované od Sony) a zveřejněn byl poprvé v září 1976. V osmdesátých a devadesátých letech 20. století se VHS stalo de facto standardním formátem pro amatérské nahrávání a přehrávání videa poté, co vyhrálo válku s formátem Betamax firmy Sony (a v menší míře s formátem Video 2000 firmy Philips). Betamax poskytoval vyšší kvalitu záznamu, VHS však zvítězilo zejména díky nabízené větší délce záznamu (postupně až 300 minut v režimu SP) a jednoduššímu mechanickému řešení videokazety, díky kterému se VHS kazety daly výrazně rychleji převíjet.
VHS videokazeta a její struktura
Obraz na VHS videokazetě ve formátech LP a SP
Obraz je v systému VHS nahráván na pásku do šikmých stop dvěma videohlavami umístěnými na rotujícím bubnu, okolo jehož více jak poloviny obvodu je páska ovinuta. Pro nahrávání delších pořadů byly postupem času přidány režimy LP (dvojnásobná) a EP (trojnásobná délka záznamu, někdy označováno též jako SLP), kdy se páska pohybuje poloviční, v případě EP/SLP třetinovou rychlostí a obraz je zaznamenáván do užších stop dalšími dvěma hlavami (tzv. čtyřhlavý videorekordér).
Dosud nejprodávanější VHS kazety však byly ty o délce 240 minut- tedy 4 hodiny záznamu v SP(čili normálním)režimu. (Při použití LP režimu se páska zpomalí dvojnásobně= záznam na tuto kazetu je dlouhý 8 hodin, při režimu EP se zpomalí trojnásobně= záznam 12 hodin.)
Rozdíly v typů záznamů na VHS - SP, LP, EP
Zvuk na VHS videokazetě
Zvuk na VHS byl zpočátku nahráván pouze monofonně do podélné stopy s kvalitou horší než na analogové audiokazetě (frekvenční rozsah přibližně 100 Hz – 8 kHz, odstup signálu od šumu 42 dB v režimu SP). Později byly na trh uvedeny tzv. šestihlavé videorekordéry, které nahrávají dalšími dvěma hlavami na rotujícím bubnu stereofonní zvuk v kvalitě blízké CD (frekvenční rozsah přibližně 20 Hz – 20 kHz, odstup signálu od šumu více než 70 dB v režimu SP).Této technické vlastnosti se v devadesátých letech užívalo pro záznam hudby v rádiích.
Nahrávání na VHS videokazetu
Obraz je v systému VHS nahráván na video pásku do šikmých stop dvěma videohlavami umístěnými na rotujícím bubnu, okolo jehož více jak poloviny obvodu je páska ovinuta. Pro nahrávání delších pořadů byly postupem času přidány režimy LP (dvojnásobná) a EP (trojnásobná délka záznamu, někdy označováno též jako SLP), kdy se páska pohybuje poloviční, v případě EP/SLP třetinovou rychlostí a obraz je zaznamenáván do užších stop dalšími dvěma hlavami (tzv. čtyřhlavý videorekordér).
Nahrávání na VHS pomocí videorekordéru
Zvuk byl zpočátku na kazety nahráván pouze monofonně do podélné stopy s kvalitou horší než na analogové audiokazetě. Později byly na trh uvedeny tzv. šestihlavé videorekordéry, které nahrávají dalšími dvěma hlavami na rotujícím bubnu stereofonní zvuk v kvalitě blízké CD. Této technické vlastnosti se v 90. letech užívalo pro záznam hudby v rádiích.
Šířka pásma zaznamenávaného videa je 3 MHZ a pro náročnější uživatele byla nedostatečná. Proto byl v roce 1987 uveden na trh systém S-VHS kazet. Horizontální rozlišení jasové složky se zvýšilo a představovalo kvalitu blízkou analogovému televiznímu vysílání.
Rozměry VHS videokazet jsou 188 x 104 x 25mm, magnetická páska je široká přibližně 12,7 mm (1/2 palce). Šířka obrazové stopy je 49 µm,zvukové 1 mm mono nebo 2 × 0,3 mm stereo, šířka synchronizační stopy je 0,75 mm. Rozkmit jasové informace je 3,8 – 4,8 MHz, barevná informace 627 kHz, rozlišení 220 řádků.
Videokamery plného formátu VHS (S-VHS) videokazety jsou dnes už dosti vzácné, protože jejich prodej byl ukončen zhruba v roce 2000. To kompaktnější verze VHS-C a S-VHS-C měly zcela jiný vývoj a ještě dodnes slouží v nerůznějších provedeních a od několika značek v domácnostech mnoha amatérů.
Videokazeta VHS-C a S-VHS-C
Nosiče VHS-C a S-VHS-C jsou zmenšená verze (92 x 58 x 20 mm) klasické VHS videokazety určená pro domácí videokamery. Představena byla roku 1982 také společností JVC, využívá stejný typ pásky a způsob záznamu jako VHS a S-VHS kazetami je proto díky adaptéru zpětně kompatibilní. Na VHS-C videokazety se vejde záznam s délkou 60 minut.
Stejně jako VHS videokazeta má svou zmenšenou verzi, tak i S-VHS přišlo s kompaktním řešením ve formě S-VHS-C s vyšším rozlišením, širším spektrem barev a zpětnou kompatibilitou pomocí adaptéru.
Videokazeta VHS a VHS-C